Srpen 2014

Studium medicíny v Anglii a USA

28. srpna 2014 v 17:01 | med-student |  Má anonymní existence
Ahoj ! Po delší odmlce jsem opět aktivní. V tomto článku se budu věnovat studiu medicíny v Anglii a USA, protože mi na mail chodí poměrně mnoho otázek, které se k této problematice vztahují. Protože bych ale chtěl zabít "dvě mouchy jednou ranou", tak na úvod něco napíšu k modelovým otázkám pro následující rok, neboť to jest také frekventovanou otázkou. Takže zatím nevím o žádném novém vydání těchto otázek, to ale nevylučuje možnost, že se nevydají opravdu otázky nové nebo rozšířené. Jakmile se dozvím věcné informace, neprodleně o tom budu informovat v některém článku. Informace o modelových otázkách by se na webu 1. lf měly objevit v průběhu měsíce září. Doporočuji si co nejdříve kýžené vydání opatřit a začít studovat. :)



A teď tedy k té medicíně. Pokud chcete studovat medicínu na západě (tj. Anglie nebo USA), budete nejdříve muset absolvovat bakalářský studijní program, který tam trvá 4 roky. Až poté se můžete přihlásit na některé z medical schools, které spadají pod university. Takže dohromady za osm let se stanete lékaři, tedy M.D. Zní to zdánlivě jednoduše, ale jednoduché to tedy opravdu není. Jejich školství je velmi odlišné od toho našeho. Soukromé školy jsou tam na rozdíl od našeho státu výrazně prestižnější než státní, takže každý se chce logicky dostat na soukromou instituci - to dá rozum. Nejdříve je tedy nutné se dostat na tzv. college, kde studenti absolvují bakaláře. Nejčastěji něco, co je blízké medicíně, tzn. nějaké přírodní vědy, nicméně není to podmínkou. Existují ale university, jejichž lékařské fakulty vyžadují bakalářský titul s některými specifickými odstudovanými předměty. Po čtyřech letech následuje proces přijímacího řízení na medical schools, které je velmi náročné. Hodnotí se už samotné přihlášky. Studenti také musí absolvovat celostátní testy MCAT, které zahrnují otázky z chemie, fyziky a biologie. Na základě toho se přihlášky přijímají a studenti jsou zváni na přijímací pohovory. Přijatí studenti jsou opravdu ti nejlepší z nejlepších.

Čtyři roky studia medicíny jsou směřovány výrazně k praktickým dovednostem a klinice. To ale neznamená, že by tam medici nemakali v teoretických oborech. První dva roky se studují teoretické obory a další dva roky jsou klinické. V posledním ročníku si studenti vybírají specializaci, ve které by rádi atestovali - tzv. rezidentura. Během studia musí každý student projít zkouškami USMLE - United States Medical Licensing Examination. Step 1 se skládá již ve druhém ročníku a testují se teoretické obory. Step 2 se skládá během čtvrtého ročníku a zahrnuje kliniku. Po tom všem se z nich stávají doktoří - u nich s titulem M.D a dostávají místo v nemocnicích v rámci tzv. internship - stáž. Na konci téhle stáže stážisti (interns) skládají další zkoušky USMLE Step 3 - intern exam. Pokud danou zkoušku stážisté úspěšně absolvují, stávají se z nich rezidenti. Zmiňovaná internship je součástí rezidentury. Po rezidentuře, která trvá nejméně tři roky přichází na řadu Medical Board Examination, které jsou ústní a po jejich absoloturiu jsou lékaři oprávnění pracovat bez dohledu. Některé subspecializace, jako třeba pediatrická chirurgie, plastická chirurgie, atd. vyžadují ještě tzv. fellowship. Kdo sleduje seriál Grey's anatomy, má vlastně názorný příklad. Tam lze tento proces sledovat od internship (u).

Ještě bych rád něco dodal. Dostat se na prestižní soukromé školy v zahraničí je velmi obtížné a samozřejmě i finančně náročné. V jisté slova smyslu to ale má smysl. Studenti si půjčují na školné peníze a pak ho po dosažení určité výše mzdy splácí. Vzdělání si pak více váží. Řada cizinců má ale spektrum půjček výrazně omezené, takže zde zůstává jen možnost stipendia. Jeho získání je ale ještě těžší, než se vůbec na školu dostat. Na druhou stranu, pro lékaře, který vystudoval u nás není nemožné se do zahraničních nemocnic dostat. Pokud má někdo takové úmysly, musí absolvovat USMLE Step 1 a 2, což není zadarmo, ale potom má možnost získat internship a rezidenturu v dobré nemocnici a může z něho být taktéž právoplatný lékař. Příkladem je např. prof. Bohdan Pomahač. V tomto případě je ale nutné opravdu dřít, protože nemocnice si velmi pečlivě vybírají a pro cizince je to samozřejmě náročnější než pro někoho, kdo má M.D z Harvadu nebo ze Stanfordu. :)

Jak se dostat na medicínu ?

12. srpna 2014 v 12:31 | med-student |  Přijímací zkoušky
Klíčem k přijetí na lékařskou fakultu je znalost chemie, fyziky a biologie - neplatí to ale bez výjimky, protože na některých fakultách budete muset absolvovat test studijních předpokladů a ještě ústní pohovor. Děkan 1. lékařské fakulty se nechal slyšet, že by se v následujících letech měl bonifikovat prospěch z matematiky na střední škole, tak je třeba počítat i s tím, že by vám ta matika také mohla pomoci :). V souvislosti s tímhle je ještě na místě napsat, že na medicínu se můžete dostat i na průměr, pokud splňujete dané podmínky. Upřímně s tímhle moc nesouhlasím, protože úroveň gymnásií se markantně liší, což se odráží i na prospěchu. Zatímco třeba na gymnásiu A by jste z chemie dostávali soustavně za 3, tak na gymnásiu B by jste za stejné znalosti dostávali naopak soustavně 1 - tak to prostě je a nikdo s tím nic neudělá. S přihlédnutím k tomuto by podle mě měli přijímačky absolvovat bez výjimek všichni uchazeči. Protože opravdu nevěřím tomu, že by všichni ti, kteří byli přijati na průměr těmi testy prošli - mohl by to být zajímavý pokus. Ale vraťme se k tomu, jak se na tu medicínu dostat. Zmínil jsem tedy znalost tří profilových předmětů, z čehož jasně vyplývá, že je třeba se důkladně učit a chápat souvislosti. Kromě toho je třeba si uvědomit, zda opravdu chcete být lékaři. To je poměrně klíčová otázka, která vás může buď ještě více motivovat, ale třeba i demotivovat. Tím se dostáváme k motivaci, která mě mnohdy držela nad vodou a dodávala mi sílu.

Takže zatím máme takové dva hlavní body, na které je třeba brát zřetel. Další bod je, na kterou fakultu vlastně chcete, což je také dobré si uvědomit. Já jsem se hlásil na všechny tři lékařské fakulty v Praze, nicméně nejvíce jsem chtěl na 1. lékařskou a to zejména z důvodů, které jsem již uvedl v předchozích článcích. Jakmile začnete své snahy směřovat na konkrétní fakultu, výrazně tím zvýšíte šanci na úspěch, byť jen na tu jedinou - to dá celkem rozum. Pokud se hlásíte na 1. lékařskou, tak je docela podstatné pořídit si modelové otázky, o kterých tu také bylo psáno. To platí pro každou fakultu, která své modelové otázky vydává. Slyšel jsem, že třeba na LF MU v Brně z těch otázek vycházejí pouze orientačně, takže se to opět hodně liší, což je také dobře. V Praze vydává modelové otázky 1. a 2. lékařská fakulta. 3. lékařská fakulta modelové otázky nevydává. V souvislosti s tím uvedu takový menší přehled:

1. lf UK - 300 / 3 x 100 otázek (CH, F, B) - multiply choice, bodová hranice 217 bodů, po doplň. řízení 210

2. lf UK - 1. kolo: 75 / 3 x 25 otázek (CH, F, B) + 25 otázek TSP - multiply choice
2. kolo: ústní pohovor - o bodech nevím nic, protože jsem už k přijímačkám na 2. lékařskou nešel.

3. lf UK - 1. kolo: 90 / 3x30 otázek (CH, F, B) - pouze 1 odpověď správná !! limit pro postup do 2. kola 60 bodů
2. kolo: ústní pohovor min. 12 a max 62 bodů, limit pro přijetí 114 bodů celkem

Já absolvoval přijímací řízení na 1. a 3. lékařskou. Třetí měla letost přijímačky v Praze první, tj. 16.6 2014. Testy byly vyvážené a ulehčovala to okolnost, že jen jedna odpověď byla správná. V biologii byla zejména genetika, ale našla by se tam i ekologie, evoluce a systematika živočichů. Fyzika byla jen o počítání a chemie byla tak půl na půl. Pohovory byly subjektivní, ale nic co by se nedalo udělat. Nakonec jsem byl přijat, ale nezapsal jsem se.

To, co jem před tím psal se vztahuje zejména k uchazečům, kteří mají gympl. Teď bych chtěl ale něco napsat pro ty, kteří gymnásium nemají, ale přesto na medicínu chtějí. Myslím si, že pokud se budete připravovat opravdu svědomitě, tak to zvládnete. Sám mám kamarádku, která se hlásila z ekonomky, dostala se a nyní je ve třeťáku a vše zvládá.
Na základní předměty nesehnala učitele, kteří by ji doučili. Učila se v maturitním ročníku a pak se rozhodla vyzkoušet zkoušky na 3 fakulty v ČR. Ani nečekala, že bude přijatá, jen si to šla zkusit, aby věděla co se další rok učit. A hned se dostala na všechny fakulty. V prvním ročníku měla z každé hodiny velký strach a tak se doslova učila z hodiny a hodinu a udělala anatomii na první pokus a ještě k tomu za jedna. Bylo to prý o pevné vůli. Osobně si ale myslím, že přijetí na lékařskou fakultu bude rok od roku těžší a tak si soudím, že je vždycky lepší najít soukromého doučovatele. Když chybí základy, je velký problém se v dané problematice zorientovat. Je toho mnoho a člověk pak přece neví, co se má učit a třeba neporozumí základům. Právě od září budu doučovat jednu studentku ze sociálně-právní SŠ, tak snad to nějak zdárně dopadne.

Myslím, že toho je zatím dostatek, kdyby byly nějaké dotazy, směřujte je do komentářů. V případě většího soukromí na mail. Mějte se :)

Přípravné kurzy 1. lékařské fakulty UK

6. srpna 2014 v 13:53 | med-student |  Přijímací zkoušky

1. lékařská fakulta UK pořádá každoročně přípravné kurzy pro studium medicíny. Názory se různí člověk od člověka a je to do jisté míry relativní. Já tyto kurzy navštěvoval a tak bych o nich také chtěl něco napsat. Když jsem se rozhodoval pro medicínu, jednoznačně zvítězila 1. lékařská. Jsem si vědom toho, co všechno se o ní říká, ale ať už je to tak či jinak, faktem zůstává, že tato fakulta je nejstarší ve střední evropě a byla jednou z fakult při zakládání samotné university. Dalším faktem je, že na fakultě působí mnoho významných lékařských osobností a právě z jejich učebnic se čeští medici učí. A také se přiznám, že mi je sympatické prostředí fakulty. Některé teoretické ústavy nevyhlíží vůbec špatně a člověk má opravdu takový universitní pocit. Tohle všechno ještě navíc se jménem v zahraničí hrálo velkou roli. No a tedy když jsem se rozhodl, že prioritní pro mě bude tato fakulta, tak je logické, že jsem chtěl navštěvovat také kurzy, které sama pořádá. Máte na výběr z kurzů typu A a B. Typ A je intenzivnější a probíhá ve všední dny. Typ B je jednou za měsíc v sobotu - celkem 8x. Já volil variantu B, protože přes týden jsem měl mnoho povinností a osobně mi to tak lépe vyhovovalo. Kurzy jsou samozřejmě z chemie, fyziky a biologie a přednáší samotní kantoři z fakulty. Kvalita výuky je relativně dobrá, ale spíše pro ujasnění některých věcných faktů a souvislostí. Je velmi důležité se studiu individuálně věnovat a učit se! Kurzy nejsou od toho, že to tam do vás nalejou a vy budete mít pocit, že kromě toho nemusíte nic dělat. Můžou vám pomoci s přípravou, ovšem za předpokladu, že budete pozorní a jak jsem již zmiňoval - věnovat se látce ve volném čase.

Přednášející se většinou střídají. My na fyziku měli dva asistenty z jejich ústavu biofyziky. Jeden spíše vysvětloval teorii jednoho většího fyzikálního úseku, na který máte na střední škole jeden rok a on to zvládl za hodinu a půl docela zdárně :) Druhý nás donutil opravdu počítat, protože jsme na každé jeho přednášce chodili jednotlivě počítat příklady k tabuli. A byla to také dobrá taktika, protože jsem si tak zafixoval některé těžší příklady. Na chemii pokaždé přednášel někdo jiný - ale třeba studenti, kteří byli přiděleni do Purkyňova ústavu měli na chemii po celou dobu jednoho profesora. Je to opět relativní, protože výhodu měly obě skupiny. Pro mě bylo celkem fajn si na každé téma poslechnout někoho jiného. S biologií to bylo tak, že v zimním semestru byla fyziologie, kterou přednášela zrovna jedna asistentka z fyziologického ústavu, kde zas sídlila naše skupina. Její přednášky byly velmi podrobné, ale naprosto věcné a pochopitelné. V letním semestru byla tématem genetika, kde se střídali dva kantoři jako na fyzice. Každý z nich uměl dané téma naprosto věcně vysvětlit i s různými zajímavostmi.

Ve výsledku tyto kurzy hodnotím kladně. Je nutno ale podotknout, že vám kurz nezaručuje přijetí. K tomu musíte přispět zejména vlastní pílí. A v závěru bych chtěl ještě říci, že si nemyslím, že dostat se na 1. lékařskou fakultu je jednoduché jak facka. Není. Hlavně proto, že přihlášek bylo tento rok opravdu hooodně. A každoročně se počet přijatých snižuje, což odpovídalo bodové hranici. Limit pro přijetí byl pro všeobecné 217 bodů, po doplňovacím řízení 210 bodů. U zubního to bylo 290 bodů, po doplňku 287 bodů. A je možné očekávat, ža následující rok to bude pokračovat stejně. Hranice může být vyšší, neboť počet přijatých se opět o něco sníží. Takže znovu říkám, že je třeba se podrobně připravovat a jít na jisotu, protože štěstí přeje připraveným. :)

Vhodná literatura pro přijímací zkoušky

6. srpna 2014 v 13:00 | med-student |  Přijímací zkoušky
Ahoj, dnes bych chtěl napsat něco o tom, z čeho jsem se připravoval.

FYZIKA:

Úroveň gymnásií se podstatně liší. Já sice nepocházím z hrozného gymplu, ale kantoři na fyziku představovali jeden velký problém. Jsou to odborníci na svém místě, ale většinu věcí pokládali za samozřejmost, tak se moc s vysvětlováním neobtěžovali - nebo pro změnu neuměli vysvětlovat vůbec. Proto jsem musel fyzice věnovat část svého volného času a pořídit si kvalitní literaturu. Musím říct, že známá knížka Odmaturuj z fyziky je dle mého hrozná. Je sice vskutku positivní její tloušťka, ale jako taková vás k přijímačkám nepřipraví. Proto jsem musel sáhnout po kvalitnější literatuře a tou se pro mě stala jedna skvělá kniha Přehled středoškolské fyziky od E. Svobody a kolektivu. V kolektivu byl i náš významný fyzik doc. Ing. Ivan Štoll, kterého asi moc lidí nezná, ale to je zrovna člověk, který fyzikou žije.


Kniha obsahuje valnou většinu z toho, co potřebujete znát. Ale přece jen jsem v ní třeba intenzitu gravitačního pole nenašel :) V tomto případě sloužil internet. Takže tuto knihu vřele doporučuji všem, co si ve fyzice moc nevěří a zejména těm, kdo se nehlásí z gymnásia.

CHEMIE:

Co se týče chemie, tak s tou jsem nikdy problém neměl. Nicméně modelové otázky jsou obsáhlé a je tam třeba i otázka na pojetí orbitalu jako tzv. vlnové funkce. Což už trochu hraničí s VŠ látkou, protože Schrödingerova rovnice se na středních školách neučí :). O atomech, orbitalech a obecně o struktuře elektronového obalu si můžete přečít ve vysokoškolských skriptech PřF UK - Teoretické základy anorganické chemie, ale to už je výrazný přesah a možná nakonec bude lepší, když si zapamatujete, že orbital je vlastně vlnová funkce. Elektrony mají vlastnosti částic, ale také vlastnosti vln, takže nelze přesně říci, kde přesně se v jaký čas nacházejí. Proto se určuje tzv. hustota pravděpodobnosti výskytu elektronu, ale to je kvantová mechanika. Pokud ale mám něco doporučit, tak je to v tomto případě Odmaturuj z chemie - paradoxně tato knížka obsahuje dost podstatných informací a vše je přehledně zpracováno. Pro gymnazistu je to ideální. Pro uchazeče z jiných škol bych zřejmě doporučil Přehled středoškolské chemie od Jiřího Vacíka



BIOLOGIE:

Z biologie jsem čerpal z různých zdrojů. Tato varianta se mi zdála nejlepší. Na genetiku jsem si pořídil vynikající učebnici od Eduarda Kočárka - GENETIKA. Je napsaná výborně a vše je v ní hezky vysvětleno. Máte pocit, jako kdyby jste četli beletrii. Já jsem navštěvoval přípravé kurzy na 1. lf, kde jsme měli na genetiku výborné prezentace s ještě lepšími komentáři, což mi také hodně pomohlo. Ono je totiž opravdu zbytečné v té genetice chybovat, protože se opět chtějí jen základy.

Viry, prokaryota a nižší organismy jsem studoval z Nového přehledu biologie - nakladatelství Scientia. Tato učebnice je ale poměrně dost drahá, takže pořizovat si jí jen díky tomu je zbytečné, protože je myslím někde naskenovaná v pdfku na uloz.to.



Obecnou biologii a systematickou biologii jsem se učil z Biologie pro gymnázia od Zicháčka.

Tu obecnou biolu jsem si pamatoval ze školy, s tím jsem velký problém neměl, ale zvířátka s rostlinami jsem vypustil, takže jsem si to musel hezky zopakovat. Také jsem si tam přečetl něco o ekologii a evoluci, ale v tomto případě jsem měl výhodu kvůli škole, kde jsme na to měli dobré prezentace. A taky není k zahození si raději pamatovat letopočty podle modelových otázek, každá kniha nabízí tak trochu vlastní verzi těchto čísel :D Možná bych tu měl ještě zmínit, že kniha Odmaturuj z biologie je silně nevyhovující a nedostačující, mnoho informací tam chybí! Ale kdyby někdo chtěl vidět přehledně zpracovaný hmyz, tak ho tam najde.

Tak a teď asi to nejdůležitější, kvůli čemu všichni na medicínu chceme - biologie člověka. Všeobecně se doporučují učebnice od Kočárka, ale já jsem čerpal z Biologie člověka od Fortuny.

Našel jsem tam vše důležité. V modelovkách je zejména fyziologie. A tu je dobré ovládat. Je tam sice i něco z anatomie, ale to mi přišlo opravdu jako taková legrace. S pravou anatomií se setkám v řijnu :D Zároveň se tato učebnice hodí i pro kapitolu s lidskými chorobami a také nejsou k zahození znalosti ze školy. Ona je to ve skutečnosti jen taková ochutnávka, protože jestli si někdo myslí, že když z gymplu ví, že kost čelní je os frontale nebo že zná snad celou kostru latinsky, tak je to stejně zlomek toho, co se po něm bude chtít. Ale to je zatím můj názor, uvidíme, jak se potvrdí.

Přeji Vám uchazečům tedy hodně štěstí a doufám, že můj seznam literatury snad i dobře poslouží. Důležité je to nevzdávat a najít v sobě sílu.

Počítání s exponenty / odmocniny

5. srpna 2014 v 15:16 | med-student |  Matematický aparát
V další části tohoto tématu se dostáváme k odmocninám.
Při převodu odmocniny na mocninu musíme brát na vědomí něco, čemu se říká "stupeň odmocniny", resp. jakou odmocninu máme a jaká mocnina je popř. u základu. V tomto případě jde stupeň odmocniny do jmenovatele a mocnina u základu do čitatele.

př.:

Vzhledem k tomu, že v blogovém editoru jsem nepřišel na to, jak napsat odmocninu, psal jsem tyto příklady ve wordu a následně to zkopíroval jako obrázek. Ale myslím, že z výše uvedeného obrázku je vše patrné. Když u odmocniny není číslo, jedná se samozřejmě o druhou odmocninu.

Zkusme si situaci zkomplikovat. Nechť máme odmocniny-součin.

př.:


Opět postupujeme podle pravidel, odmocniny převedeme na mocniny, spojíme dva stejné základy, atd. Samozřejmě sčítání zlomků nemusím vysvětlovat.

Nechť máme odmocninu-podíl:


Není co dodávat, akorát si stačí vzpomenout na to, že s v případě dělení se exponenty odečítají. V případě komplexního zlomku se postupuje tak, že nejdříve upravíme čitatel, pak jmenovatel a postupujeme opět podle pravidel.

To by snad z tohoto tématu mělo pro výpočty v modelových otázkách stačit, i když případů je samozřejmě více.


Pro příklad uvededu jeden výpočet přímo z fyzikální knížečky:

Jaká je intenzita elektrického pole ve vakuu ve vzdálenosti 30 cm od bodového náboje o velikosti 5.10-6 C?
r = 0,3 m
Q = 5x10-6 C
E = ?

- dostáváme vzorec:

E = k . Q / r2
k = 9.109 - dohodnutá konstanta, kterou je dobré zapamatovat, protože jinak je nutno zaokrouhlovat výraz 1 / 4 pí permitivita vakua a relativní permitivita, což jsou nepěkná čísla.

Takže spočítáme E = 9.109 x 5.10-6 / 9.10-2 = 45.103 / 9.10-2 = 5.105 N.C.1

Je vidět, jak počítání s exponenty dokáže ulehčit práci :)

Počítání s exponenty

4. srpna 2014 v 16:22 | med-student |  Matematický aparát
Rubrika "matematický aparát" představuje tzv. matematické minimum, které je více než vhodné ovládat pro úspěšné zvládnutí příkladů v modelových otázkách. Hodí se zejména ve fyzice, protože co by byla fyzika bez matiky? :) Začnu tedy exponenty. Umět pracovat s mocninami se samozřejmě předpokládá - aktivní práce s exponenty ulehčuje práci při počítání a nejen to. Takže začneme s pravidly:

1) První pravidlo říká, že když násobíme stejné základy o různých mocninách, tak se exponenty jednoduše sečtou:

př.:
102 x 104 = 106 (1 000 000)

10 x 108 = 109

103 x 10-2 = 101

104 x 10-8 = 10-4

2) Druhé pravidlo se zabývá dělením stejných základů o růzých mocninách - v tomto případě se exponenty odečítají:

př.:

109 / 103 = 106

105 / 10-10 = 1015 ( mínus a mínus dá +)

109 / 1019 = 10-10

10-2 / 108 = 10-10 (mínus a plus dá -)

3) Třetí pravidlo pojednává o o případě, kdy mocninu umocníme další mocninou, takže za této situace se exponenty mezi sebou násobí:

př.:

(102)3 = 106

(10-6)-6 = 1036

(10-3)3 = 10-9

4) Čtvrté pravidlo se zabývá další frekventovanou situací, kdy potřebujeme umocnit zlomek - opět triviální záležitost, protože každou část zlomku umocníme pěkně zvlášť :)

(x / y)2 = (x2 / y2)

př.:

(3/2)2 = (9/4)

- ale může nastat i nějaká komplikace, třeba ve stylu, že zlomek se umocňuje záporným exponentem, v tomto případě prohodíme čitatel za jmenovatel a tím pádem můžeme změnit znaménko u exponentu :)

(3/2)-2 = (2/3)2

Příště se dostaneme k odmocninám. Je třeba si uvědomit, že pravidla, které jste si přečetli platí samozřejmě i pro odmocniny! V tomto případě je v našem zájmu, aby jsme si odmocninu převedli na mocninu - z čehož vyplývá, že odmocniny nejdříve převádíme na mocniny a potom se pouštíme do dalších úprav, které již známe :)

Povídání o modelových otázkách na 1. lf

2. srpna 2014 v 17:06 | med-student |  Přijímací zkoušky

Ahoj, dnes bych se chtěl věnovat tomuto ošemetnému tématu - modelové otázky. V první řadě zdůrazňuji, že mluvím o otázkách pro 1. lf, o ostatních toho moc nevím. Tyto tři positivně vybarvené knížečky obsahují poměrně dost otázek z profilových předmětů, tj. chemie, fyzika a biologie. Je třeba si uvědomit, že se nevyplatí se ty otázky naučit bezmyšlenkovitě zpaměti. Ale na druhou stranu, tohle otevírá téma k diskusi. Některé části - jako třeba systematická biologie (rostliny, zvířata..) je docela fajn umět i od zadu :) Řekněmě tedy, že tohle je docela dost individuální a každému sedne něco jiného. Já bych chtěl psát hlavně o mých postojech.

CHEMIE:

Chemie je ve skutečnosti zajímavá věda. Otázky jsou zaměřené spíše na organickou chemii a biochemii, ale to neznamená, že obecné a anorganické chemie je tam málo - otázek je 1284 :) V první řadě chci říct, že obzvlášť v chemii je důležité si každou otázku promyslet a chápat její podstatu. Dále je důležité číst pozorně zadání a nabízené odpovědi. Někdy je to opravdu jednoduché, ale mnohdy také velmi záludné, protože může být správně jedna, dvě, tři nebo všechny odpovědi, přičemž za správnou se považuje pouze ÚPLNĚ ZODPOVĚZENÁ OTÁZKA. Tento styl se uplatňuje samozřejmě i v ostatních dvou knížkách. Můj systém spočíval v tom, že když jsem si kýženou otázku zodpověděl a náležitě pochopil její význam, tak jsem si danou otázku vybarvil zvýrazňovačem. U příkladů jsem si napsal vzorec, popř. někdy i celý postup a taktéž jsem daný příklad vybarvil. K výpočtům obecně se hodí umět počítat bez kalkulačky, protože u samotného testu není povolena. Příklady jsou většinou jednoduché, stačí znát základní vzorce a z nich si vyjádřit různé neznámé nebo u rovnic si umět danou reakci napsat, rovnici vyčíslit, atd. Nicméně se tam najde pár né zrovna příjemných příkladů - na ty je dobré se zaměřit popř. více. Toť k chemii snad vše.





FYZIKA:

Fyzika je poměrně velkým strašákem, ale zas je třeba si uvědomit, že nejde o přijímací řízení na MFF UK. Tato knížka obsahuje už docela hodně příkladů z každé kapitoly, tj. mechanika, termodynamika, elektromagnetismus, atd. Opět zdůrazňuji to, co je klíčové k úspěchu, tj. PŘEMÝŠLET! Fyzika je logická věda, založena na přesně daných zákonech, které jsou exaktně matematicky vyjádřené. Velmi důležité je znát vzorce a jednotky - a umět s takovými vztahy (rovnicemi) pracovat a vyjadřovat. Je tam třeba i příklad, kdy je třeba znát soustavu rovnic. Mně pomáhalo si opět daný příklad spočítat, napsat rovnici nebo ještě doplnit grafem - třeba u kmitání a vlnění. Otázek je celkem 1262.








BIOLOGIE:

Biologie je příjemný předmět. Zatímco v ostatních předmětech jde o analytické myšlení, tady jde o mnohdy příjemné odreagování. Tím jsem ale nechtěl říct, že třeba v genetice to je vždycky jednoduché, naopak. Knížka je rozdělaná na několik částí, o kterých tu budu ještě psát. Dále je dobré si uvědomit, že opět není k zahození umět přemýšlet. Pokud najdete pojem, o kterém toho moc nevíte, je možné najít v případném zdroji vysvětlení. O těchto zdrojích a učebnicích, které se hodí k přípravě budu taktéž psát v jiném článku. Otázek je v biologii 1730. Pokud někdo má dotaz ohledně otázek, popř. mu nějaká otázka nebo příklad dělá opravdu velký problém - opět nabízím k disposici email a mohu poskytnout vysvětlení i výpočet s postupem. (med-student@email.cz)