Listopad 2014

První měsíc na medicíně

16. listopadu 2014 v 14:39 | med-student |  Má anonymní existence
Z prvního týdne se rázem stal první měsíc a i když je ze mě stále ten maličký vyděšený prvňák, tak už konečně započal proces aklimatizace. Ačkoli se náročnost stále zvyšuje, tak také přímo úměrně narůstá má odolnost. Je velmi důležité mít sám sebe pod kontrolou a také vlastnit zdravý nadhled. Jinak je to hezká cestička do psychiatrické instituce.





→ Anatomie:

Anatomie se stala o to zajímavější s prvními návštěvami pitevny. Najednou všechny ty svaly + jejich začátky, úpony, funkce a inervace začaly dávat smysl. Myslím si, že aby anatomie byla skutečně anatomií, tak je pitva nezbytná. Mě osobně lidské tělo fascinuje, tudíž mi pitevní odér a další případné okolnosti nedělají žádný problém. Po chvíli to už stejně nevnímám. Co se týče předmětu v obecné rovině, tak bych rád zmínil, že zde se člověk musí všechno opravdu našprtat a teprve potom to začne dávat smysl a na tělech se všechno lépe identifikuje. Anatomii prostě nikdo neokecá, stejně jako třeba matiku, ale s tou nás nikdo nezatěžuje. Každý týden píšeme z anatomie na praktikách testy ve formě prezentace, která letí rychlostí světla. Většinou jde o 30 otázek, z nichž je třeba mít správně 21, aby to vyšlo alespoň na C. Pod 21 je test hodnocen za D a je nutné si ho opravit. Mně se ještě tato situace netýkala, ale lze predikovat, že se může krásně stát, že jednou to déčko schytám také. Testy jsou spíše každý týden náročnější. Je do nich v určitém procentu zahrnuta i embryologie, což se může zdát jako nepříjemná situace, ale je poutavé anatomii propojovat s vývojem, protože pak se dá celá problematika pochopit širokospektrálně a když vám ještě na histologii řeknou, jak třeba kosterní sval vypadá pod mikroskopem, je to úžasné.

→ Histologie:

Histologie je předmět, na který by si každý nový prvák měl dát velký pozor, protože né u všech tomu tak skutečně je. Na praktikách může být kdykoli a kdokoli vyzkoušen z čehokoli, co se probralo na přednáškách a praktikách. Mohu s čistou myslí prohlásit, že takové zkoušení opravdu není přímné. Dostanete preparát, který sice nemusíte zcela identifikovat, protože se zatím pohybujeme v rovině obecné histologie, ale musíte popsat všechny struktury, které tam vidíte. Když tak učiníte, dostanete další preparát, třeba vazivo a opět musíte začít s identifikací. A do třetice všeho dobrého vás čeká třetí preparát, kde jde opět o to samé. V neposlední řadě musíte u každého preparátu poznat barvení a to také není tak jednoduché, protože né všechno je barvené hematoxylinem-eosinem (zasvěcení jistě ví, o čem mluvím). Po poznávačce dostanete tři teoretické otázky. Minulý týden byla jedna z histologické techniky, druhá z cytologie a třetí z obecné histologie (epithely, vazivo, apod.). Pokud tohle všechno správně odvyprávíte, tak nemáte problém a odkráčíte s áčkem. Bohužel, né všichni jsou schopni danou problematiku odříkat a odchází zklamáni a doprovázeni nepříjemnými komentáři paní docentky. Taková situace mě zatím nepotkala. Zjistil jsem totiž, že u mikroskopu se dá lecos vymyslet a nemusíte mít našprtanou celou Lüllmann-Rauchovou. Není to jen popisná věda, jak se může na první pohled zdát. Můžete i přemýšlet, což se docela hodí. Když vidím např. epithel, který má jednu vrstvu, tak přece bude jednovrstevný. Pokud má kulatá jádra a čtvercovitý obrys, bude kubický. A takhle to je se vším. Pokud vidím žlázový vývod, je jasné, že jím něco bude odtékat, takže v tom případě musím najít nějaký sekreční oddíl, kde bude co ? No serózní buňky. Zdaleka to není zatím tak těžké. Je důležité se nenechat vystresovat, protože slabost a pláč na naší paní docentku absolutně vůbec neplatí. Testy se opět píšou každý týden, ale většinou jeden z teorie a druhý z kreslení. Hodnoceny jsou docela přísně, ale když budete dávat pozor, tak budete také vědět, jak má podle nich mít třeba ten fibroblast dlouhé výběžky.

→ Biofyzika:

No, co k ní říct. Přednášky jsou více méně k ničemu, protože každý má jiné požadavky a stejně se musíte ke zkoušce naučit všechno. Na praktikách musíte většinou naměřit určité hodnoty + na mnohdy zvláštních přístrojích, které jsou patrně z doby kamenné. Dané hodnoty zapíšete do protokolu a můžete odejít domů. I když teď už jen tak někdo odejít nemůže, protože se začalo zkoušet. Z našeho kruhu byly zkoušeni čtyři studenti, kteří se né zrovna moc připravovali a udělali to na B. Zkoušejícím jde spíš o pochopení. To je jedna z těch pozitivních věcí na biofyzice. Ty negativnější představují přednášky, které jsou od půl osmé ráno a kdyby mi opravdu něco dávaly, klidně bych si přivstal. To samé, co se tam odvypráví - najdete ve skriptech, které se ovšem nedají číst. Proto doporučuji učebnici Medicínská biofyzika, kde je to napsané čtivě a pěkně. Potom se můžete pokusit otevřít skripta a někdy budete muset i opravit znaménko v vzorečku. Jsou tam totiž i faktické chyby, na což nás vyučující upozorňovali. Ve výsledku bych biofyziku hodnotil neutrálně, protože mě zatím moc nezaujala, ale neznamená to, že bych jí nemusel.



Vyjádřil jsem se k těmto třem hlavním předmětům, protože se celý říjen a půlka listopadu točil kolem nich. Ostatní předměty jsou spatřovány za méně důležité a já proti tomu nic nenamítám. Stále je ze mě ten nadšený student, kterého to všechno baví. Zatím jsem se nenechal ničím a nikým vystresovat. Pevné nervy a připravenost jsou zde zřejmě klíčem k úspěchu. A já budu dělat stále všechno proto, aby mi mé nasazení vydrželo.