Prosinec 2014

Zimní pitevna + popitevák

8. prosince 2014 v 0:36 | med-student |  ANATOMIE
Pitvy jsou takovou neodmyslitelnou součástí anatomie. Nebylo by příliš vhodné a etické, abych tady do detailů rozebíral, jak vše probíhalo, tak se snažím najít přijatelnou hranici. Zimní pitevna trvá dva týdny a je zakončená popitevním pohovorem ve třetím týdnu. Tento pohovor představuje vlastně takové první větší zkoušení, takže je provázen prvním větším stresem. Jde o identifikaci struktur, které byly vypitvány a které jsou součástí probírané látky. Zkoušející buď ukáže a zeptá se, co třeba tenhle sval inervuje, kam se upíná zas jiný sval, jak vypadá ta a ta obrna atd. Většinou jde ale o to, aby student sám našel, ukazoval a demonstroval (např. topografický útvar). Pokud student umí, nemá problém a odejde s jedničkou za dvě minuty, pokud znejistí, neumí, tak je tam i déle. Cílem examinátorů nebylo vyhazovat, ale z každého něco dostat. I přes tohle všechno to z našeho kruhu nezvládli tři studenti. Co bych ale chtěl zdůraznit především, že během pitev bylo času žalostně málo. Pitvalo se obden od 14:00 do 17:45 a bylo nutné se na pitvu připravit, protože lektoři průběžně zkoušeli. Nezkoušeli kvůli tomu, aby si na někom zvyšovali ego, ale kvůlim nám. Donutilo nás to k přípravě a také nás to dobře připravilo na samotný popitevák. Z takového zkoušení se potom udělala známka, která ale během popiteváku většinou nikoho nezajímá. Byla to známka čistě orientační. Rád bych také zdůraznil, že kvůli pitvám na nás nebral nikdo ohledy. Na histologii se zkoušelo, psali jsme testy a myslím si, že nikdo nemohl stíhat.

A teď k samotnému velkému dni, kdy se konal popitevák. Toho dne jsme se před 14:00 sešli s kruhem v šatně, kde jsme si sdělili to, jak jsme neschopní a jak to nedáme. Pak jsme se přezuli, vzali plášťě, pinzety a vyrazili jsme vstříc osudu. Lektoři vybrali indexy a examinátoři si nás začali volat. Nejhorší bylo asi akorát to čekání. Jakmile jsem se ocitl na pitevně u těl, tak jsem všechno hodil za hlavu. Zkoušející byl objektivní. Začal rychle. Vzal do pinzety m. abductor pollicis longus a chtěl vědět, co ho inervuje (jednoduché - inervuje ho n. radialis), pak ho zajímala topografická struktura fossa la tabatière (foveola radialis) - takže jsem musel říct a ukázat ohraničení + co tam probíhá (také jednoduché - ohraničení je právě pomocí m. abductor pollicis longus, m. extensor pollicis brevis, m. extensor pollicis longus, retinaculum musculorum extensorum a dno tvoří proc. styloideus radii, resp. při ulnární dukci os scaphoideum → tento topografický útvar obsahuje povrchově r. superficialis nervi radialis + v. cephalica, v hloubce bychom našli a. radialis, která zde vydává r. carpalis dorsalis + nějaké ty vv. radiales), pak pan examinátor chtěl popsat, jak vypadá obrna n. radialis a také chtěl najít alespoň jeho r. superficialis a také samozřejmě když jsme u toho nervu jeho průběh pomocí canalis supinatorius (tam je důležitá Froseho arkáda - zasvěcení jistě ví a obrna je charakterizovaná tzv. labutí šíjí, protože jsou vyřazeny extensory, tak převládnou flexory - tj. nemožnost extense ruky a na paži oslabená extense v loketním kloubu - v art. cubiti chcete-li) - to se mi také zdálo jednoduché, jenže jsme ještě neskončili - pokračovali jsme na dolní končetinu, kde chtěl najít n. tibialis (samozřejmě opět jednoduché - viz. útvary za mediálním kotníkem, že ano :D ), pak ještě Hyrtlův kanál a jakou nejdůležitější strukturu v něm nalezneme (vasa fibularia) a nakonec on sám přešel k inguinálnímu kanálu, kde tentokrát ukazoval on a právě ho napadl falx inguinalis, lig. teres uteri, anulus inguinalis superficialis a profundus, to chtěl vše pojmenovat, zeptal se mě na to, jaký je rozdíl mezi přímou a nepřímou kýlou, která je vrozená a pak jen " Tak jednička ?" Tak to byl můj zimní popitevák a musím říct, že to bylo příjemné zakončení zimní pitevny, se kterou se pojí mnoho pěkných a zajímavých vzpomínek.